COVID Hell On Earth – S01E02 Vir a jeho původ

V tomto prvním díle bych se trochu pozastavil u samotného viru a trochu si ho stručně představil. Určitě nechci fušovat do řemesla virologům a dalším expertům – nehodlám se zde pouštět do žádných větších akcí. Pro moje potřeby si vystačíme se základními informacemi.

Kde se vzal tu se vzal

Jak všichni víme, tak vir označovaný jako SARS-CoV-2 byl poprvé zjištěn v Číně, konkrétně v okolí města Wu-chan. Vzhledem k tomu, že jsem ještě pod vlivem Netflix seriálu Kód za miliardu, tak jsem si spustil Google Earth a do tohoto města si zalétnul na virtuální návštěvu – můžete též vyzkoušet 😉. No a když už cestujeme prstem po mapě, tak si do galérie přihodíme ještě nechvalně proslulé Bergamo a onu nemocnici (“viz italský scénář”).

Z Wu-chanu se vir následně ve vlnách rozšířil víceméně po celé planetě. Vzpomínám si, jak jsem v únoru 2020 šel z práce s kolegou a mudroval jsem pořád nad tím, proč zrovna Itálie. Předpokládal jsem, že do Číny nelétejí přece jen Italové a zmiňoval jsem další země jako Španělsko. Srovnatelná země – proč tam nic není? Za pár týdnů se pak Španělsko ocitlo v koronavirovém pekle. To bylo pro mě velkým poučením a uvědomil jsem si, že to zkrátka není zase tak rychlé, jak si v 21. století myslíme a že vše má svoji logiku. Podobně USA zažily svoji první vlnu později a postupně a stejně tak se šíří i dnes další vlny. Nelze tedy dost dobře srovnávat země a jejich aktuální situaci ve stejném čase – dnes se to například děje na pozadí sporu o očkování. Srovnáváme Česko a Portugalsko a úplně školácky se dopouštíme chyb tím, že se redukují všechny faktory na jeden – očkování, resp. proočkovanost. Kromě jiných významných faktorů hraje vliv počasí a klima podstatnou roli. I o tom se dozvídáme dnes od vědců (estonský vědec citovaný nedávno; význam vlhkosti). U nás máme jednoho polo-blázna, který však na faktor vlhkosti vzduchu poukazoval o rok dříve. Později se objevily teorie o velké čínské komunitě v severní Itálii a to může moje počáteční divení celkem dobře vysvětlit.

Již od samého počátku jsou zmiňovány dvě základní hypotézy o původu tohoto viru (vynechme teď konspirační teorii o WHO apod.). Buď jde o přenos viru ze zvířete (netopýr, luskoun) na člověka přes nějakou čínskou tržnici, a nebo jde o únik viru z výzkumných laboratoří, které se zrovna náhodou ve Wu-chanu nachází. Zde je potřeba poukázat na to, že obě tyto teorie se vzájemně nevylučují, protože jejich kombinací vzniká další relevantní teorie – vědci zkoumali nějaké viry, které odebírali ze zvířat, možná i z širokého okolí. Viry uchovávali v laboratoři a jednoho dne se mohl stát nějaký incident – o lidské chyby není nouze a přes zaměstnance laboratoří se mohl vir začít šířit mezi lidmi, třeba při nakupování na tržnici.

Čína je komunistická totalitní země, takže se dá předpokládat, že nějaké pochybení a únik by měla tendence utajit a následně, když to již tajit dále nelze, tak to vysvětlit nějakou alternativní a pro režim výhodnější verzí (vzpomeňme na rok 1986 a sled událostí ohledně černobylské katastrofy). Verzi, že Čína nešla s pravdou hned ven by i nasvědčovaly informace, že Čína již s předstihem začala na světových trzích skupovat prostředky protiepidemické ochrany – mohli totiž tušit, že průšvih nebude malý. Dalším vodítkem tímto směrem je i fakt, že Čína zrovna nespolupracuje s mezinárodními týmy expertů a vyšetřovací týmy WHO naráží na překážky, nevyšetřily doposud vůbec nic. Viry se z Číny nešíří poprvé, což je celkem zajímavé – dost možná to může souviset s gastronomickými zvyky v těchto končinách (živá divoká zvířata na tržnicích; zejména mývalové a cibetky, netopýři, luskouni) i s tím, jak tam probíhá výzkum.

Obecně je virový přenos zvíře – člověk dostatečně znám z mnoha případů v minulosti a mnoho dnešních virů v lidské populaci má nějaký prapůvod ve zvířeti. Výměna virů mezi živočišnými druhy zkrátka probíhá a vir adaptovaný na určitého oblíbeného hostitele může po přenosu do jiného prostředí měnit své vlastnosti a hlavně se k novému hostiteli může chovat dosti nevlídně (virulence). Není už zrovna dvakrát podstatné, jestli člověk věří teorii A nebo B, C, D (včetně nějaké konspirační teorie). Podstatné je, že virus existuje, je mezi námi, velmi se šíří a je třeba se s tím vyrovnávat. Ať tak, či onak, kostky byly již vrženy.

Vir SARS-CoV-2

Zde si alespoň v základních poznatcích popíšeme nový koronavir. Nejdříve je ale dobré si připomenout, co to virus vlastně je a proč je často tak nebezpečný. Pokud toto znáte – bylo toho v médiích docela dost, tak klidně přeskakujte. Zde upozorňuji, že si nekladu za cíl psát učebnice – popisuji si tyto aspekty tak nějak po svém, ale rozhodně bych nerad byl úplně mimo 😉

Virus je cosi na rozmezí živé a neživé formy. Zjednodušeně je to genetická informace (DNA nebo RNA) v nějaké schránce, jejímž smyslem existence je pouze jediná věc – dostat se k buňkám hostitelského organismu a rozmnožit se. Pro pohyb a šíření je virus plně odkázaný na okolní prostředí – kapaliny, vzduch, fyzický přenos. Virové částice se nijak nepohybují samy o sobě, narozdíl od živoučkých bakterií. Viry byly objeveny právě až po objevu bakterií na konci 19. století. Tím, že jsou ještě o poznání menší, tak si lidé všímali nemoci přenositelné kapalinou, která prošla přes filtry, které “veliké” bakterie zachytí a dál nepustí. Virové částice ale prošly. Tyto objevy souvisí s tzv. mozaikovou nemocí pozorovanou na tabákových listech. Zkrátka lidé přišli na viry tak trochu přes kouřeníčko! 😃

No a co takový vir dělá? Díky již zmíněné jediné (ne)životní náplni, se vir bude snažit proniknout do hostitelské buňky – každý vir má určité preference, k průniku využívá jiných buněk či jiných buněčných receptorů. Každopádně vždy se chce dostat dovnitř a tam využije standardních vnitrobunečných mechanismů (replikace), kterými zajistí svoje přežití. Bohužel pro napadenou buňku tato návštěva končí často neslavně. Tím, že vir přepíše DNA, tak buňku defakto poničí, případně ji napadne imunitní systém, nebo může být buňka i doslova rozervána zevnitř tím, jak se v ní nové viriony vyrábějí jak na běžícím páse. Pokud se viru velmi daří, tak infikovaný člověk skrze symptomy brzy pocítí, že je něco špatně, tisíce a miliony buněk uvnitř jeho těla mohou už být na kaši … Je zde však samozřejmě imunitní systém a ten se nás vždy snaží z této šlamastyky vysekat. Má k tomu celou řadu velmi propracovaných taktik a velmi často se mu to daří. Každopádně zde platí, že když se kácí les, tak lítají třísky a tyto války uvnitř našich organismů se neobejdou bez vedlejších škod, to jsou záněty, bolesti, otoky atd. Naprosto kritickou roli zde hraje, jak je váš imunitní systém akceschopný, trénovaný a silný. Není dobré, když reaguje pomalu a slabě a není ani dobré, když reaguje přespříliš razantně a spustí pustošící operaci typu Pouštní Bouře kvůli nějaké marginalitě.

Nás koronavir je z rodiny již známých koronavirů, jejichž hostiteli jsou některá zvířata, ptáci a pak bohužel i lidé. Tento vir se přenáší velmi rychle a úspěšně zejména vzduchem. Osobně mi přijde přehnané to jarní stříkání venkovských laviček dezinfekcemi a to i za slunečného počasí, neustálé dezinfikování prostor atd. No co už. Základní dezinfekce, mytí rukou je v pořádku, ale nic se nemá přehánět. Tento koronavir, jako i ostatní, způsobuje zejména respirační čili dýchací obtíže, kašel, rýmu, typické chřipkové symptomy. Při těžších komplikacích už může být dýchání velmi ztíženo, může dojít k zápalu plic, tady už končí veškerá sranda. Podle článku na NIHu (reference pod článkem) ze kterých čerpám je hlavní problém koronavirové infekce kompromitovaný imunitní systém.

The innate immune response forms the first line of defense against viral infections. However, when the immune response is dysregulated, it will result in excessive inflammation, and even death [2]

Volnejší překlad zní: Vrozená imunitní odpověď je první linie obrany proti virovým infekcím. Avšak pokud je imunitní odpověď neregulovaná (= poškozena), dojde k nadměrné nekontrolované zánětlivé reakci, jež může mít za následek i smrt.

CoVs influence the host cells by its cytocidal activity as well as by immune-mediated mechanisms [25]. Many studies revealed that infection of CoVs leads to cytopathic effects, including apoptosis and cell lysis. The virus causes cellular fusion leading to the formation of syncytia. [2] 

Volnejší český překlad zní: Koronaviry působí na buňky napadeného organismu svými cytocidními účinky a také skrz imunitním systémem zprostředkované mechanismy. Mnoho studií prokázalo, že koronavirové infekce vedou k cytopatickým efektům, včetně apoptózy a buněčné lýzy. Virus způsobuje buněčnou fůzi vedoucí ke vzniku syncytií.

Následuje ještě můj překlad pro běžného člověka vzhledem k použití medicínské terminologie:

Cytocidním účinkem je myšleno takové působení viru, kdy po infiltraci a množení viru uvnitř buňky dojde k těžkému poškození a buňka umírá. Svým jazykem jsem to víceméně popisoval výše. Zrovna tak může buňka zaniknout přes onen zprostředkovaný mechanismus imunitního systému – vir vyprovokuje reakci a imunita zasáhne a zničí buňky v místě infekce (“s viry uvnitř, i třeba pár okolních neinfikovaných”). Dále zmínka o studiích, které dále jen potvrzují, že koronavirové infekce vedou i k cytopatickým efektům – to znamená přímé poškození buňky, ale zároveň její přežití. Většinou se jedná o poškození DNA a zjednodušeně upravení buňky na továrnu na viry, své původní funkce již buňka přestává plnit a měla by být zničena imunitou. Apoptóza a buněčná lýza jsou formy buněčné smrti – prostě buňka se rozhodne radši chcípnout, nebo jí to přikáže imunitní buňka, která zdetekovala vir uvnitř a nebo je to onen případ, kdy se buňka zhroutí, rupne, praskne, bouchne (“lýza”). Pojem syncitium popisuje stav, kdy se několika sousedním buňkám zhroutí bunečná membrána a nějak divně splynou. Vznikne nějaký buněčný mutant s více jádry, což v tomto případě jistě není nic pozitivního ☝😀

Ta neadekvátní imunitní reakce je obecně způsobená tím, že daný imunitní systém a jeho jednotlivé komponenty (zastoupeny typy buněk imunitního systému) nejsou v rovnováze. Imunitní systém je totiž velmi propracovaný systém složený z několika vrstev, kde se uplatňuje princip vzájemného vyvažování. To znamená, že imunita má k dispozici jak ničivou sílu, tak regulační a tlumící mechanismy, které včas útočnou reakci zastaví, aby nedošlo k masivním škodám i na zdravých nenapadených buňkách/tkáních. Pokud má člověk imunitu vychýlenou, nebo nějak vyčerpanou, pod tlakem jiných skrytých problémů včetně infekcí jiných patogenů, tak se může stát, že zkrátka jedna strana mince významně převáží (útok, pasivita) a obě jsou to varianty samozřejmě špatné a mohou vést i k fatálním koncům. Ty snímky plic jsou bohužel důsledkem té přehnané útočné reakce imunitního systému, intenzivního zánětu a také dost možná velkým zmnožením viru v daném místě (pomalý zásah imunity, nemá včas protilátky!!!). No to jen tak na okraj. Další poznatek ke koronaviru, který je dobré si připomenout je tento.

SARS-CoV-2 pathogenesis involves innate as well as an adaptive immune system [26]. During viral infection, T cells and secondary messengers like cytokines play important roles in the progression of the disease. Evolutionarily conserved innate pattern recognition receptors (PRRs) recognize molecules associated with pathogens, or released by damaged cells are found to be involved in modulating the innate and adaptive immune response to SARS-CoV-2 infection. Besides T cells, humoral antibodies have been reported to be crucial in infections caused by CoVs [2]

Český volnější překlad s určitým dovysvětlením by mohl znít takto: SARS-CoV-2 patogeneze (=”rozvoj chorobného stavu”) zapojuje jak vrozenou tak i adaptivní složku imunitního systému (pozn. adaptivní je ta specifická co většinou reaguje se zpožděním, protože se musí vytvořit, pokud je daný vir doposud neviděná nová hrozba, zkrátka takoví Specnaz nebo Delta Force, než ti dorazí, tak bojuje vždy přítomná vrozená regulérní armáda, která může být často dosti slabá nebo málo všímavá). Během virové infekce, T buňky a sekundární “mesengři” (poslíčci; signální molekuly) jako cytokiny hrají důležitou roli v průběhu onemocnění. Náš organismus je vybaven evolučně uchovávanými tzv. receptory rozpozonávající molekulové vzory a ty zajistí detekci molekuly spojené s přítomností patogenu (prozrazení viru), nebo molekuly uvolněné jako důsledek poškození již napadených buněk a zalarmují obě výše zmíněné složky imunitního systému. Kromě významu T buněk (buněčná imunita; tzv. CTLs = cytotoxické T zabijácké buňky; zabíjejí již infikované buňky i s virem uvnitř) mají kritický význam protilátky (humorální imunita), čili poly peptidové molekuly, které se volně vyskytují v krvi, plazmě, respektive je tam musí předtím uvolnit opět naše buňky imunitního systému – v tomto případě B buňky (B lymfocyty transformované na B plazmatické buňky). Tyto protilátky, pokud mají správný “formát” se automaticky naváží na volné virové částice, čímž je označí imunitnímu systému a ten je pak zlikviduje. Pokud protilátky nejsou, rozpoznání hrozby může trvat o poznání déle, imunita si viru nemusí nějaký čas všímat a u slabého jedince je toto velmi nebezpečné, protože vir se může už nebezpečně namnožit a šířit. Zde právě očkování ty protilátky alespoň na nějakou dobu dodají.

Ještě by nás mohlo zajímat, na co přesně tento koronavir cílí a co může poškodit. Každý asi tuší nebo ví, že ty zápaly plic souvisí s plícemi 😄😉. Tady se jedná o to, že ten všude propíraný S-protein (spike protein, “bodák”, “klíč”), který vir využívá k navázání se do buněk našeho organismu a na který cílí vakcíny, je klíč k tzv. ACE2 receptoru. Jak známo tak lidské buňky mají své specifické receptory, něco jako porty u počítače. Různé receptory zajištují různé úkoly a je mnoho variant. Specifické buňky se specifickou činností mají své receptory, ale receptor není pro buňku unikátní – jeden konkrétní typ receptoru je většinou využíván více typy buněk. A právě z tohoto důvodu může koronavir poškodit nejen plíce (plicní alveolární epitelové buňky), ale i mnoho dalších tkání – kardiovaskulární systém (srdce), ledviny, také střevní tkáň a jiné. Buňky v těchto orgánech/oblastech totiž mají také ACE2 receptor, čili vir má k ním klíč. Není tedy radno si nechat tělem jen tak proudit virové částice, aby se pak pustili například do ledvin. Právě z tohoto důvodu je extrémně důležité mít včas vybudovány protilátky a imunitní paměť. Zdravá imunita to prakticky vždy zvládne, ale čím je člověk starší, tím se výkonnost organismu snižuje. Jednoduchá rada? Senioři by se měli očkovat přesně v souladu s doporučeními zkušených lékařů a vakcinologů – 3. dávka a pak i další, protože vir tu bude už navěky. Je třeba ho jen neutralizovat tím, že se na něj hromadně zadaptujeme. Lidé 70+ ale tuhle adaptační periodu už sami často nezvládnou. Podobně lidé již nemocní a k nim by se měli přidat i uvědomnělí občané, kteří realisticky odhadnou, že byť k lékaři s ničím nemusí a fungují, tak úplně v TOPu také nejsou – víme, že k lékaři se často chodí, až když něco je fakt divný.

Kdyby chtěl někdo číst nějaký vědecký hardcore, tak může například pokračovat zde [3] a nebo si něco “vyguglovat”. Pro angličtináře tu zanechám ještě jednu citaci ovšem pozor vztahující se k cca 20 let staré události, ne každý může pamatovat původní SARS epidemii. Už to nebudu překládat, jsem líný a jen dodávám, že leckdo mohl v kontextu COVID-19 zaslechnout pojem multiorgánové selhání, který se skloňuje především v souvislostmi s dětmi a byť je to podle všeho vzácný syndrom, je dobré to zde zmínit.

Although ACE2 mRNA is known to be present in virtually all organs, its protein expression is largely unknown. Since identifying the possible route of infection has major implications for understanding the pathogenesis and future treatment strategies for SARS, the present study investigated the localization of ACE2 protein in various human organs (oral and nasal mucosa, nasopharynx, lung, stomach, small intestine, colon, skin, lymph nodes, thymus, bone marrow, spleen, liver, kidney, and brain) [4].

No tak jsme si trochu zařádili v nízkoúrovňových záležitostech, kovaným virologům a imunologům jsme vlezli do zelíčka, snad jsem se ničeho hrozného a manipulativního nedopustil, však cituji! 🤘😄 Vir zkrátka umí být pořádně nepříjemný. Roli zde hraje i zřejmý fakt, že vir – ostatně jako každý jiný vir – mutuje a lehce mění své vlastnosti ve své adaptační snaze o přežití v novém hostiteli (člověk). Všechny nové zásadní mutace (Beta, Delta, dnes Omikron) nijak zásadně nezvyšují virulenci (a smrtnost), pouze se zatím podle mých informací zefektivňuje přenos viru (nakažlivost). Svět a média ovšem vždy reagují na mutace poněkud hystericky a bohužel jejich panické reakce (vždy se zmíní povinnost očkování) velmi nahrávají konspiračním teoriím a v důsledku způsobují větší škody, než kdyby zkrátka věcně a suše konstatovaly fakta. Ještě mám v paměti panické reakce některých mých názorových oponentů z FB diskusí (delta – uaaaa 🤯), dnes to zažíváme s omikronem (uaaaa 😱). Tito hysterikové vše jen zhoršují – je třeba klid a pravdivě informovat, předložit maximum informací a lidé se pak mohou svobodně rozhodnout také v klidu a tím pádem spíše dobře.

Vědecké zdroje jasně informují, že ty těžké komplikace včetně úmrtí se týkají zejména staré populace nad 60 let a dále rizikové, již nějak nemocné populace bez ohledu na věk. Zde pozor, nepodceňovat situaci – všichní v médiích vidíme, kdo všechno již byl hospitalizovaný. Průměrná česká životospráva taktéž není nic světového, ikdyž člověk není zrovna nějaký otylý obezní jedinec. Aktuální světová čísla o nákaze lze vždy najít na této stránce. V době psaní tohoto příspěvku ukazuje web níže uvedené údaje.

Kdybychom velmi nahrubo a tudíž stále velmi nepřesně spočítali smrtnost tohoto viru, tak bychom provedli následující výpočet.

(5210758/261205181)*100 = 1.99

Číslo 1.99% vypadá dost hrůzostrašně, 2 lidi ze 100 zemřou? To je opravdu mnoho ne? Naštěstí pro nás víme, aniž bychom chtěli nějak zásadně hrozbu komplikace a úmrtí bagatelizovat, že počet pozitivně testovaných je velmi velmi nepřesný. Zatímco mrtvý je mrtvý, toho již nikdo tzv. nevokecá a většinou to postřehneme. Bohužel i zde hraje svoji roli statistika a metodika, ale to si proberem později. V ČR by tento humpolácký výpočet vypadal následovně.

(32744/2110274)*100=1.55

Jak je vidět, u nás tento výpočet dopadl o poznání lépe, čtyři desetiny procenta nejsou vůbec k zahození. Když poslouchám v médiích různé tzv. odborníky (imunology, epidemiology), tak slýchávám různé odhady, že skutečný počet nakažených osob je min. dvojnásobně tak veliký, spíše ale ještě víc. Přesné číslo se nikdy nedozvíme, ale každopádně je to dobrá zpráva, protože to znamená, že si můžeme svůj strašidelný výpočet alespoň trochu upravit – já volím například koeficient 2.5 (každý nechť si zvolí svůj odhad). Zahýbat by se asi nějak mělo i čitatelem nahoře (mrtvými), ale zde už máme proti sobě vzájemně se vyvažující dva vlivy, takže pravdivá čísla by nám směřovala výsledek opět spíše do lepších hodnot. Zřejmě totiž zemřelo i o něco více lidí, kteří byli pozitivní, ale nikdo je nestihl otestovat, naproti tomu se evidují i úmrtí pozitivních lidí, kteří zemřou i z jiných příčin. Podíváme se později na celková úmrtí a nadúmrtí.

1.55/2.5=0.62

Nyní už vidíme, že situace se zase zlepšila. K tomu se dopracujeme postupně, momentálně nám toto jako velmi hrubá představa stačí. Opakuji, že tím nijak nesnižuji hrozbu koronavirové infekce – obecně je udáváno, že COVID-19 má smrtnost vyšší než běžná chřipka. Problém je v tom, že se neříká dostatečně jasně to B. Neustále se totiž všichni lidé házejí do jednoho pytle a pak se čaruje s čísly. Realita je úplně jiná – člověk je unikátní tvor a proto jsou takové studie, byť vycházejí i v prestižním Lancetu asi stejně přesné, jako moje výpočty smrtnosti výše. V 21. století zkrátka potřebujeme individuálnější přístup a to nejenom, když si na míru necháváme dělat boty, nebo si v e-shopu ladíme design nějakého doplňku či trička.

Nebyl by to až takový problém, kdyby to však nevedlo k bezprecedentnímu stupni diskriminace v ČR i v mnoha jiných zemích Evropy a také v USA. Myslím, že toto bude k představení virové hrozby plně postačovat. V dalším díle se podíváme trochu na konspirační teorie. Pokud to někdo přečetl až sem, tak by měl zapřemýšlet nad tím, jak asi na tom je jeho imunitní systém. Je ve výborné kondici, nebo jeví známky oné dysregulace? Bez vyšetření nelze vynášet nějaké velké soudy, ale každý člověk se z určitého úhlu pohledu zná lépe, než ho zná zdravotní systém (je se sebou 24h denně, 7 dnů v týdnu 😉). Každý se může skutečně zamyslet a zkusit si vzpomenout, jestli měl nějaké problémy, známky neoptimálně fungující imunity jsou například alergie, časté virózy, chřipky, únavy bez zjevných příčin, nízká výkonnost. Roli a to velmi podceňovanou hraje i vystavení stresu – málokdo se tomu dnes vyhne, ale nám jde teď o dlouhodobější a setrvalejší stresy zejména. Stres se totiž na kondici imunity podepisuje velmi výrazně, takže nerváci, workoholici, lidé v dlouhodobých neřešených či těžko řešitelných potížích všeho druhu, pozor na to 😊. Později si spočítáme nějaké základní pravděpodobnosti, což mnoho lidí zvládne samozřejmě i sami a nejspíš to již udělali.

Zkrátka je třeba být sám sobě trochu detektivem a následně činit dobrá rozhodnutí, případně ještě konzultovat s praktickým lékařem (nebo s lékařem v příbuzenstvu, rodině, pokud tedy nemáte v rodině naprosto neschopné osoby, jako můj kámoš! 😂). Očkování je pro mnoho lidí opravdu doporučeno, nemá však být befelem nakazováno všem bez rozdílu a bez nějakého, pro danou osobu relevantního zdravotního argumentu.

Zdroje

Informace byly čerpány zejména z národního zdravotního institutu (National Institute of Health; NIH). Dále z veřejně dostupné odborné literatury, médií. Odkazy na citované vědecké články níže v tabulce.