V Rusku jsem nikdy nebyl, pak jsem uvažoval, že bych tam jel a po 24. únoru 2022 už tam zase jet vůbec nechci. Jak je možné, že Rusové jako národ jsou takoví jako jsou? Pro Evropana, Čecha je těžké tento národ pochopit, ale nedělejme si přílišné iluze ani o našem “západu”.

Úvod

V dnešní vyhrocené době je to ruský národ a jsou to Rusové, kteří jsou nejvíce nenávidění lidé na planetě. Jistě ne všude, ale já myslím samozřejmě ten vyspělý stále taktéž určitým způsobem chybující, avšak svobodný svět. V Česku je ta nenávist na obvzlášť vysoké úrovni a to zejména s ohledem na naše historické zkušenosti a pověstný český odpor k násilí a barbarství.

Podobně i Polsko vykazuje velké protiruské nálady, protože historické zkušenosti mají s Rusy a Sověty ještě horší. Kupodivu Maďaři, kteří rovněž mají neblahou historickou zkušenost, kdy jejich povstání v roce 1956 bylo krvavě potlačeno Sovětskými vojsky, mají dnes velký problém maskovat své dlouhodobé sympatie s putinovským režimem. Zde je na místě spekulovat, zda-li je za tím pouze maďarská obava z ekonomických dopadů, ze závislosti na ruském plynu a ropě, a nebo jestli je premiér Orbán nadstandardně Rusku zavázán i nějakým ilegálním a netransparentním způsobem. Orbánovy snahy jsou však velmi podezřelé a celkem neobhajitelné z pohledu evropských hodnot. Evropská jednota je chiméra, což ukázala i migrační krize (ano kvóty byly hloupé!) a dokazuje to i dnes velký stupeň nejednoty v postupu proti Rusku. I díky tomu již nesmyslná válka trvá přes tři měsíce.

100 dnů ruské války s Ukrajinou

Právě dnes všichni v médiích komentují válečný konflikt, který již 100. dnem destabilizuje celý svět, takže jsem si řekl, že bych si mohl pár svých myšlenek také sepsat. Ve svém propagandistickém videu jsem nastínil celkem jasně, proč k tomuto konfliktu došlo a které faktory v něm sehrávají roli. Další otázkou však je, jak se může tato situace vyvíjet dále, protože ruští plánovači speciální operace zcela jistě nepočítali s tím, že by ani po 100 dnech neměli prakticky nic z jednotlivých cílů zcela splněno a ztrátami na živé síle a technice překonají letitou intervenci v Afghánistánu.

O těchto cílech sice víme pramálo, ale zcela určitě víme, co prohlásil Vladimír Putin. Cílem byla ona denacifikace a demilitarizace Ukrajiny. Ani jeden z těchto cílů splněn nebyl. První splněn nebyl, protože je do velké míry imaginární, byť i ve svém videu jsem se snažil férově zmínit, že ve skutečnosti přece jen cosi na Ukrajině k “denacifikaci” je. Ty úvozovky jsem použil zcela záměrně, protože tento termín používá ruská propaganda, kterou může brát vážně snad jen zpitomnělý Rus, ale nikoliv inteligentní člověk se základním přehledem. Pokud bychom měli být přesnější, tak ten správný termín je “denacionalizace” či “debanderizace” a s tím by jistě s Ruskem souhlasily i státy EU, ovšem za podmínky, že by tohoto cíle bylo trpělivě dosahováno pomocí diplomatických nót a jednáním za účasti evropských států.

Zde Evropská unie udělal kardinální chyby a výsledkem je tato válka. Sice za ní může především Rusko jako primární agresor, ale určité příspěvky a podíl na neustálé eskalaci napětí v tomto regionu nese jednoznačně necitlivý postup EU, USA a pak samozřejmě typická ukrajinská agresivita se kterou ukrajinští politici řešili svoje vnitřní problémy, viz. Euromaidan, operace ATO a začátek občanské války. Jinak “denacionalizace” prováděna Ruskem působí poněkud směšně, a proto zřejmě Rusové sáhli po notně přepáleném a “steroidy vyhnaném” termínu “denacifikace”, který spolehlivě zapálí emoce v lehce manipulovatelném ruském lidu. Podobně se z obou stran šermuje s termínem genocida, mám svoji vlastní definici genocidy, která je však plně kompatibilní s nějakou ve světě uznávanou. Na Ukrajině ke genocidě nedochází, ale je to krvavý a špinavý konflikt se vším všudy – a v takových se vraždí a umírá ve velkém, bohužel, vždyť je to občanská válka upgradovaná na regulérní konflikt dvou velkých zemí a následně ještě znovu upgradovaná na zástupný mocenský konflikt!

Stejně tak si ale Ukrajina hrála s ohněm, když rozdávala státní vyznamenání nacistickým kolaborantům – o tom se vůdcům kolaborantských režimů v nacisty okupované Evropě může jen zdát, avšak na Ukrajině, kde se cení boj proti bolševikům nadevše, je i tato šílenost (a rudý hadr pro ruského medvěda, nikoliv býka) možná a vykonala své … Je chybou všech, že tomu se málokdo věnuje, ovšem v dnešní době už je zkrátka vše tak vyeskalované, že nikdo nechce trasovat příčiny. Naopak se všechna aktivita upírá k hašení konfliktu bojem a porážkou Ruska, čili cílem který však díky velikosti Ruska a jeho podivnému zarputilému národním naturelu nebude lehké dosáhnout ani v řádu dalších několika měsíců.

Přitom neustále slýcháváme od expertů i vrcholných politiků, že je třeba Rusku ponechat nějaký prostor “pro vítězství” čistě z praktických důvodů – zabránit další eskalaci a zachránit tisíce životů. Lidé však žijí neustále v rozporu a tak diplomacie, racionalita dostává zase povážlivě na frak. Válečné mašinérie jsou již nastartované a nikdo se necítí tak slabý, aby se velmi vážně zaobíral jinými a zejména kreativnějšími cestami z této války. V takové situaci vždy rozhoduje masa lidí zvaná veřejnost a Ukrajinci již ukázali, že jsou v tomto dosti pasivní a neschopní a od Rusů občanskou společnost a její reakci očekávat nikdo nemůže.

Rusko – Jiný svět

Je to právě zejména totalitní charakter ruského režimu o kterém málokdo pochyboval, ale jehož hrůznost se naplno odhalila právě po 24. únoru. V civilizované zemi by takový průběh byl zcela nemožný – veřejnost by nemohla podporovat režim, který tvrdí, že na Ukrajině jsou nacisté, genocida pácháná na ruském etniku a každý kdo říká něco jiného bude zatčen a odsouzen na 15 let. Místo svobodné diskuse a argumentace dochází ke spuštění děsivé cenzury, odstřižení od sociálních sítí, útokem na nezávislá média – ale světe div se, běžnému Rusovi to nepřipadá vůbec divné. A právě tento aspekt, kterým se typický Rus drasticky odlišuje od typického Čecha mě zaujal. Jak je toto možné? To je Rus skutečně ten mnohými Čechy vysmívaný vychlastaný mužik/gopnik s IQ tykve, který není vůbec schopen základního samostatného logického myšlení?

To je Rus skutečně ten mnohými Čechy vysmívaný vychlastaný mužik/gopnik s IQ tykve, který není vůbec schopen základního logického myšlení?

I přes masivní propagandu mu nedochází, že válka je špatná? Nedochází mu, že v historii vždy ten co umlčoval ostatní a potíral svobodnou diskusi, byl ten nejhorší? Nedochází mu, že Rusko strategicky prohrává na celé čáře? Že Ukrajina sice krvácí, ale bojuje a stále se velmi úspěšně brání, ale ten imaginární nepřítel schovaný za čtyřmi písmeny (NATO) dramaticky posiluje, zatímco Rusko jde pomalu ke dnu jak vojensky, tak ekonomicky? Finská i švédská armáda je pro NATO velkou posilou, skandinávci navíc vždy válčit uměli – o tom zejména Rusové moc dobře ví, když vedli válku se Švédy o Balt nebo když se v Zimní válce Finové srdnatě bránili a způsobili Rudé armádě velké ztráty. Jaderné řinčení zbraněmi je sice nepříjemné a odstrašující, ale pokud budeme doufat v alespoň nějakou “chruščovovskou ruskou logiku”, pak je to nepoužitelné, protože atomovku nad Moskvou či Petrohradem by těžce kousal a měl na svědomí i Putin, Solovjev, Skabajevová či již zesnulý demagog Žirinovsky. Nedochází obyčejnému Rusovi, že proti němu stojí celý normální svět a že to je tedy nutně podezřelé a hodné nějakého přezkoumání? Vždyť signálů je spousta.

Z Ruska se také stáhly západní firmy a výsledkem jsou nárazově statisíce lidí bez práce – to nemůže bez těžkých problémů ustát žádná ekonomika, natož ta zaostalá ruská, která technologie byla zvyklá dovážet. Tato ekonomická sebevražda bude mít samozřejmě delší průběh, protože Putinovci se na sankce připravovali, ale dotovat všechno z ropných rezerv nejde donekonečna.

Tato ekonomická sebevražda bude mít samozřejmě delší průběh, protože Putinovci se na sankce připravovali, ale dotovat všechno z rezerv nejde donekonečna.

Kromě toho Rusko svým postupem donutilo státy Evropy učinit krok, který by jinak vůbec nebyl reálný – odstartovala se transformace hospodářských vztahů, odstřihávání od ruské ropy a plynu, což je další hřebík typu KROVÁK do ruské rakve. Rus si bude muset chvíli počkat, ale toto nebude mít lineární průběh. Po nějaké “náběžné” době přijde pořádný propad a skok do propasti ekonomického zmaru – za podmínky, že svět svoji transformaci dokončí a reformní elán neztratí a o to se zase stará demokratická občanská veřejnost, bude to velký test všech.

Svět se Rusku opět vzdálí, protože najednou je tu obrovská motivace podporovaná protiválečným veřejným míněním zažehnout nějaké technologické změny a i přes počáteční šokové propady nastartovat něco úplně nového, něco čemu budou Rusové jen přihlížet na své cestě zpět časem co se týká životní úrovně. Salámová sankční metoda se jeví jako neoptimální z pohledu co nejrychlejšího ukončení války, ale z pohledu jiného globálního, je účinná, protože pořád je kde brát a čím “bodat ruského medvěda Míšu” do kožichu. A byť je Míši pořádný kus, tak krvácí a krvácet bude dál a to složí nakonec každé zvíře. Nelze si vůbec představit, že Rusko dobude Luhansk a Donetsk nebo dokonce odřízne Ukrajinu od Černého moře a svět sankce zvedne a přestane zrovna v době, kdy má Míšu na lopatkách. Toto ruští inteligenti ve vedení těžce nevychytali, nejspíš proto, že mozek se zatemnil a dal se průchod emocím.

Všechny tyto důsledky jsou celkem jasné běžnému českému občanovi, kdekdo je schopný se o tom bavit u piva či na diskusi na “novinkách”. Rusové jsou však skutečně divný národ a přechází ochotně do “trpící módu”, kdy jsou ochotni snášet rány od zlotřilého světa. Rus se hodlá zapřít, uskromnit, vždyť on přežil všechno od Čingischána, Napoleona po Hitlera a vždy nakonec zvítězil! Není důvod nic měnit … Cesta do izolace je však za těchto podmínek naprosto deterministická a problém z ruského pohledu je ten, že zde nejde vojensky zvítězit jak v historii. Toto je boj ekonomický a tam je Rusko už jen medvídek, kterému brzy dojde. Ve videu jsem k lednímu medvědu přirovnal Ukrajince, ale v realitě se to bude více hodit na Rusa – krutá realita ho dostihne a pohublý a zdecimovaný bude velmi strádat …

Podivné divení se

Tento aspekt ruského chování je tak známý, že jakékoliv divení se a zděšení v řadách evropských politiků z toho, co Rus vyvádí v roce 2022, působí jako špatný vtip. Skutečně – kdo se diví a proč? Vždyť Rusové se v historii nikdy nechovali jinak. Vždycky jsem měl takový laický dojem, že Rusko je minimálně o 100 let mentálně pozadu za vyspělým světem a myslím, že tento dojem jsem si více než potvrdil četbou Dějin Ruska a to ještě nejsem na konci, ale pouze v 18. století. Ničivý vliv Zlaté hordy se ani po 600+ letech nepodařilo nějak neutralizovat – čiré barbarství, vraždění, loupení, vybírání daní a podrobování slabších národů, to je dávný středověk a důvod proč Rusko je tak obrovská země, ale při četbě těchto kapitol ruské historie jsem měl dojem, že se vlastně principiálně nic moc nezměnilo ani dnes.

Zaujala mě však zmínka o Novgorodské republice, která byla vyspělá a kde se rozvíjely zajímavé demokratické principy, obchod se západem a daleko šetrnější zacházení s lidem (nebyl prý trest smrti!). Ovšem jak už to v ruských dějinách bývá, tak rozhodovalo právo silnějšího, početnějšího a tím byli moskevští vyznavači metod Zlaté hordy. Ruské samoděržaví a prakticky nikdy nekončící válčení, dobývání a rozpínání se na úkor slabších, hladomory, popravy, vždy krvavě potlačená povstání, celková bezohlednost k vlastnímu obyvatelstvu, nehorázné lži a porušování dohod a “věčných mírů” kdykoliv a kdekoliv je to vhodné, to vše je zvláštní železný cyklus ruských dějin, který by měl dostat nějaký speciální odborný výraz, který bude začínat na “ruský/á …“.

Ivan Hrozný, Petr Veliký nebo bolševici v čele se Stalinem, či snad dnes putinovský režim – pořád je to stále to samé, vnitřní chudoba, teror a navenek bezohledný imperialismus. Bohužel zde jsem si všiml jedné naprosto zásadní věci – současný ruský vládce, žijící již v nějaké rozvinutější době, obdivuje několik set dozadu svého brutálního předchůdce – jak se může pak něco měnit? Stalin prý obdivoval Ivana Hrozného a navíc mu ještě vytýkal jeho pozdější lítost. Putin je zase produktem a obdivovatelem SSSR a prý sní o nějaké opětovné reinkarnaci Sovětského svazu a opět neváhá používat armády.

Rusové jakoby žili v nekonečné smyčce, kdy se mění historické kulisy, ale Rus a jeho mentalita se nemění – pořád je to v průměru ten zaostalý pologramotný nevolnický mužik, kterého jeho pán kdykoliv zmrská na ulici, ale on zcela (ne)očekávaně toto strádání snáší, toleruje, podporuje a hledá příčiny svého bití ve vnějším nepříteli, přestože den co den vidí, že je to Rus, kdo bije, týrá a ponižuje Rusa. Zde samozřejmě musím podotknout, že v Rusku je opozice a snahy toto změnit, ale jedná se o zoufale málo početné síly, proto mě tato skutečnost opravňuje v 140+ milionovém Rusku hodnotit průměrného Rusa velmi příkře, přestože jsem poznal ruské jedince zcela normální. Bohužel ta čísla jsou neúprosná …

Toto chování se zdá iracionální, ale nějakou logiku mít musí. Osobně jsem dospěl k názoru, že ruský člověk je v podstatě chudák, kterého je možné spíše politovat a to přestože z pohledu Ukrajiny je na něj třeba i v tom samém momentu střílet …

Toto chování se zdá iracionální, ale nějakou logiku mít musí. Osobně jsem dospěl k názoru, že ruský člověk je v podstatě historický chudák, kterého je možné spíše politovat a to přestože z pohledu Ukrajiny je na něj dnes v rámci obrany vlasti třeba i v tom samém momentu střílet … Dnes samozřejmě vidíme, že Rusové opět vraždí a ničí a lidé se na sociálních sítích a internetových diskusí radují z každého mrtvého ruského vojáka (toto se mě netýká), ale já se na vše intuitivně dívám, či se o to alespoň snažím, z minimálně stratosferického nadhledu. A co ten mi říká? Ruský člověk po staletí nepoznal vlídné zacházení a nikdy neměl vyloženě dobrého pána/vladaře. Je jako špatně vychovaný pes “bojovák”, který by mohl být příkladným silným ochráncem a zároveň věrným společníkem. Avšak tím, že poznal jen útlak, bití a frustraci, tak je to nevypočitatelný agresor útočící kdykoliv si zamane. Všiml jsem si, že historicky v tomto hraje velkou roli i pravoslavná církev, která po zpacifikování vždy stála po boku imperátora cara. Patriarcha Kirill je v tomto krásným příkladem. Zároveň historická ruská arogance, odmítání západních církví a přesvědčení, že jejich církev je ve všem nadřazena a pouze ta pravá křesťanská (ovšem imperátorem ovládaná a nesamostatná) pak dokonává onen kruh zmaru a vyznávání nekřesťanských hodnot. Je i důvodem proč se Rusové tak málo posunují, vzdělávají a civilizují. Při čtení ruských dějin na vás toto vše dýchá a vše se jeví tak jasné, že je to skutečně až mysteriózní zážitek. Tím se dostávám i k pointě svého zamyšlení.

Pro svět je podstatná zpráva, že se stále hrají podivné hry, když všichni ví, že v banku jsou miliony životů …

Obávám se totiž, že světoví vůdci a tím nemusí nutně být řečníci od euro pultíku, všechny tyto aspekty ruského národa velmi dobře znají a prachsprostě ho “exploitovali” a obětovali i Ukrajinu, aby svých cílů dosáhli. Tyto úvahy určité lidi vždy popudí a začnou ihned posměšně ukazovat na konspiratiky, aniž by si uvědomovali, co se děje za oponou, za kterou se v civilizovaném světě přenesly mocenské boje a (nad)národní zájmy.

Jen skutečně naivní člověk si myslí, že důvody pro které se dříve válčilo, pominuly. Bojuje se stále a oslabit ruský režim za cenu vyhnutí se přímého konfliktu je dlouhdobobý záměr západu. Právě z tohoto důvodu se využívá zástupných konfliktů, kdy se hledá země a národ, který je ochotný válčit, či jít do tvrdého střetu v jiné formě a který bude rád za nadstandardní podporu v tomto úsilí. Zde se musím podivovat i nad českými názory, kdy spoustu lidí vůbec nezajímají příčiny ani tyto jemnější nuance. V emocích se pouze konstatuje zjevný fakt, který ovšem dokáže vidět i dítě, tzn. že Rusko napadlo Ukrajinu.

Je třeba se zajímat a jít dále, ne vše předtím tolerovat a udělat tečku za “infantilním konstatováním”. Bohužel tito mnohdy emočně nestabilní jedinci, útočí na každého, kdo nějakým způsobem začne rozplétat nepěkné klubko nití a tím pádem se zajímavá diskuse nemůže úplně rozvinout. To je však náš malý český problém ohledně vedení společenského dialogu, je jedno jestli COVID-19 nebo válka na Ukrajině či obecná politická situace. Pro svět je podstatná zpráva, že se stále hrají podivné hry, když všichni ví, že v banku jsou miliony životů …

Zástupný konflikt jako z učebnice dějepisu

Na Ukrajině se tyto tendence potkaly a to zcela transparentně, takže nelze o žádné konspirační teorii hovořit. Člověk s analytickým myšlením jasně vidí, že pokud by cíle západu byly jen a pouze ušlechtilé, tj. vždy by na prvním místě byla ochrana lidských životů a snaha zabránit válce, tak by zákonitě musely být činěny jiné kroky a to ne v roce 2022, ale minimálně od roku 2010. Pozor, to neznamená bezbřehý pacifismus, právě naopak! Výjimečně zde mohu tedy v tomto souhlasit i s jinak momentálně největším lhářem na planetě, totiž s Lavrovem.

“Nato, in essence, is engaged in a war with Russia through a proxy and is arming that proxy.

S. Lavrov

(Poznámka: Ovšem zapomněl jaksi dodat, že možnost jít do proxy konfliktu zvolilo první Rusko a sám Putin prohlásil, že prý nebyla jiná možnost … Prostě intelYgenti z Kremlu, ruský národ jim ale nakonec zase poděkuje, buď doopravdy a nebo úplně jinak … )

Tento geopolitický záměr trpělivě rozložený do 10-20 let ne každý vidí a ne každý ho chce vidět. Není na něm však nic divného – Ukrajina konfliktu šla naproti, vždyť znala svého ruského souseda lépe, než kdokoliv jiný a věděla, čeho je schopný. Stejně tak západ to věděl a věděl, že když bude trpělivě tlačit a přivírat oči nad tragickou ukrajinskou politikou, kterou navíc bude ještě podporovat různými přísliby, že to nakonec ruský medvěd nemusí vydržet. A tak se i stalo. Pravda je taková, že všechny tři strany s konfliktem počítaly a byla to pro ně možnost a nyní se všichni vzájemně obviňují. Bohužel ta cena, kterou Ukrajina platí na životech lidí je opravdu obrovská a konec války není úplně na obzoru. Jak takové soupeření může vůbec skončit?

Rusko oslabuje a Ukrajina je zásobována ze světa. I ve svém videu jsem poukazoval na to, co dokázali severní Vietnamci proti takové super síle Spojeným státům americkým a to pouze kladením tvrdého odporu za vysokých ztrát a současně zásobováním se zbraněmi z Číny a Sovětského svazu. Zde je třeba podotknout, že v rámci leteckých misí si dnes už naštěští ani Rusové nedovolí to, co Američané ve Vietnamu (kobercové strategické bombardování, napalm atd.). Doba je alespoň v tomto jinde, byť masivní ostřelování a zcela zničená města vidíme i dnes. Bohužel absence demokracie v Rusku situaci poněkud komplikuje, protože nemohou do ulic svobodně vyjít davy mladých “hipíků”, aby vyvolaly masivní antiválečnou náladu a výrazně přispěly ke konci války.

Jak vidíme, tak světové mocnosti si domluvily zápas na ukrajinském území za ukrajinského “souhlasu”, protože tam nikdo nejevil zájem rozumně ukončit občanský konflikt a naopak ochota válčit a vyřídit si historické účty jednou pro vždy byla vysoká. Sledujme roli Číny a Ruska, potažmo Indie a dvojí role Turecka (veto v NATO vs dodávky Bayraktarů Ukrajině). Na druhé straně kope USA a pak ta naše EU s Velkou Británií. Jsem kritický ke všem, jinak to nejde, ale rozdíl je samozřejmě ve váze, kterou každé straně přiřazuji – zde samožřejmě nad všemi ční Rusko, protože opět a jako vždy selhalo v diplomacii a nahrazuje to vojenským zásahem a to navíc vedeným ve středověkým stylu, úroveň důstojníků ruské armády je zjevně velmi nízká. Bohužel i to nás nemůže překvapit, protože to tak rovněž bylo vždy a na životech včetně svých vlastních Rusům nikdy moc nezáleželo. Tato válka je však i tak všemi “chtěná válka”, přestože v médiích je veřejnost všech zemí klamána a manipulována a různí pohlaváři jsou v šoku. Je to velmi zklamávající zpráva o stavu světa, ovšem vše logicky zapadá do sebe jak dílky puzzle.

Svoji úvahu tak mohu zakončit citací vlastního textu, který jsem sepsal 13. února. V ten den jsem si přečetl zprávu o ruském budování polních nemocnic na hranicích Ukrajiny a Ruska/Běloruska, což pro mě byl jasný signál, že válka přijde. Do té doby jsem se přikláněl k variantě, že Rusko hraje jakousi hru, aby odradilo Ukrajinu zahájit nějakou mohutnější ofenzivu na Donbasu. Za 10 dní už to vypuklo … Úplně mě z toho dnes mrazí, ale určitě to takto cítilo mnoho lidí, nejsem žádný Nostradamus, bylo to již jasné …

Poslední vývoj událostí na ukrajinsko-ruských hranicích nám nedává důvod k optimismu – vše nasvědčuje, že válečný alarm brzy spustí a zcela neplodné diplomatické úsilí bude nahrazeno válečnou mašinérií. Pokud se tak stane, bude se jednat o obrovské selhání mezinárodní diplomatické mise. Největší selhání civilizovaného světa v 21. století.


Bohužel, válečné signály sílí na intenzitě a je již velmi těžké je kamuflovat za vojenská cvičení apod. Pokud nám blízká budoucnost potvrdí, že právě dnes 13. února se nacházíme na prahu války, několik dnů před jejím vypuknutím, tak je třeba již analyzovat situaci, hledat příčiny, pokusit se je identifikovat.  Můžeme pak jen doufat, že plameny války se podaří uhasit velmi rychle a návrat k jednacím stolům přijde dříve, než se ukrajinská zem nasákne krví tisíců vojáků i civilistů a podaří se i zmírnit úroveň celkové devastace Ukrajiny (infrastruktura, města, civilní strádání).

— LaughingBeast

(Neděle, 13.2. 2022, začátek nepublikovaného nedokončeného textu Situace na Ukrajině aneb Cold War Ressurection (2.5 x A4).