Dnes pozvolna končí 116. den od invaze vojsk RF na Ukrajinu. Konflikt již prošel určitou evolucí a nyní již můžeme celkem přesně hodnotit a predikovat další vývoj. Bohužel o dobré zprávy nejde, z válečného zmaru lze i tak vypíchnout určitá pozitiva v duchu rčení “na všem zlém je i něco dobrého“. Samozřejmě se však jedná o velmi draze vykoupená pozitiva – válka je svinstvo!

Aktuální situace na bojišti

K základnímu zhodnocení situace není úplně potřeba být kovaným vojenským stratégem z nějakého odborného vojenského ústavu. Tvrdé boje již několik týdnů probíhají zejména v epicentru na Donbase a to v okolí města Severodoněck, dále s nižší intenzitou v charkovské oblasti a pak také na jižní frontě, kde jsou významnými body města Cherson a Mikolajiv.

Severodoněck je již přezdíván jako malý Stalingrad tohoto konfliktu kvůli tvrdým bitvám a řece, která tvoří přirozený obranný val. Zde Rusové nasadili nejvíc sil a je to znát – i přes dílčí a pomalé postupy se však vrší hromady mrtvých vojáků a techniky. Boje probíhají ve městě, což má své zákonitosti, ale v okolí města jde podle zpráv z médií již spíše o opotřebovávací válku vedenou dělostřeleckým a raketovým ostřelováním. Ruská převaha je v této výzbroji uváděna v poměru 10:1, zatímco Ukrajinské síly se ukazují jako daleko schopnější v přesnosti palby, koordinace, rychlosti při dělostřeleckých přepadech. Situace je zde tedy vážná, ale spíše statická – o to více se krvácí.

Na charkovském úseku se nic zásadního neděje a dochází tam podle zpráv spíše ke vzájemnému vázání sil. Na jihu se dokonce Ukrajina tlačí do protiofenzívy a nějakých malých územních zisků se podařilo dosáhnout. Situace se však často mění a tak i zde bychom spíše mohli konstatovat opotřebovávací průběh, kdy ani jedna strana nemá takovou převahu, aby provedla zásadní průlom, který donutí protistranu k nějaké masivní reakci (stažení vojsk, přeskupení atd.).

Lze se domnívat, že na obou stranách jsou denně z boje vyřazovány stovky vojáků. Ukrajina postupně přiznává ztráty až 500-1000 vojáků denně, což je 10x tolik než bylo udáváno ještě před krátkým časem. Koncentrace jednotek a palebné síly v oblasti Donbasu se plně projevila a “mlýnek na maso” začal pořádně mlít – tak to prostě ve válce chodí.

Pozice Ruska

Rusko nadevší pochybnost “prohrálo” již 24. února, ale bohužel šílená ruská vládnoucí garnitura si to nehodlá přiznat a jak to v Rusku bývá, tak budou sveřepě trvat na svém, dokud je někdo nezastaví.

Ruská pozice je totiž velmi komplikovaná z jednoho prostého důvodu – není to válka, je to přece pouze speciální vojenská operace a navíc Rusko Ukrajinu vůbec nenapadlo. Pokud by někdo v Rusku tvrdil opak těchto tvrzení, velmi si koleduje o několik let žaláře. V takové situaci nelze provést mobilizaci a ani ruská armáda bez mobilizace není schopná tzv. přejet ukrajinskou armádu, která navíc mobilizovala a jede na vlně Velké Vlastenecké Války. Za takovéto situace se zkrátka jen oddaluje nevyhnutelné – tisíce mrtvých, stovky zničených tanků (již přes tisíc), deziluze, neustálé hnaní dalších vojáků na smrt a to bez jakéhokoliv strategického výsledku. Nápadně to připomíná První světovou válku, ikdyž samozřejmě zde nejde o statisíce a miliony vojáků, pouze tisíce a desetitisíce. Na 21. století jsou to však vysoké počty a to nezahrnují zraněné a zmrzačené.

Může se jedna o propagandu, ale popisované případy, kdy vojáci sami zabijí svého neschopného velitele, se mohou alespoň někde zakládat na pravdivém základě a i jeden takový pravdivý případ může strhnout lavinu. Morálka Rusů je obecně na nízké úrovni, nikoho to překvapovat nemůže, přesto jako vždy to trvá dlouho, než ruskému “nevolníkovi” tzv. bouchnou saze – ruský člověk zkrátka vydrží více, je velmi emocionální a tudíž manipulovatelný, méně inteligentní/vzdělaný ale o to více je pseudoloajální a tak bude i tak bojovat a umírat delší dobu.

Pokud by se však Rusům povedl nějaký zásadní průlom, obklíčili by ukrajinskou elitu na Donbasu a defakto nějak vojensky získali už těžkou převahu, tak k čemu všemu jim takové Pyrhovo vítězství bude? K ničemu. Teoreticky mohou i dobít Kyjev a nic to nezmění. Není možné, aby v klidu okupovali rozstřílenou Ukrajinu.

Tato válka je totiž daleko za hranou nějakého sporu 21. století. Toto je válka, kterou vrcholí celá staletí sporů, útlaku Ukrajiny od doby Bohdana Chmelnického (17. století) přes odboj za Druhé světové války do dnešních dnů. Je to už z pohledu Ukrajiny totální válka a tu nejde zastavit tím, že se obklíčí několik brigád a vítězoslavně se vstoupí do Kyjeva, případně i do Lvova a nastrčí se tam nějaká nová správa. Kolaboranti budou v autech vyhazování do vzduchu, jak již napověděl případ z Chersonu. Bude probíhat partyzánský boj, krvavý a maximálně nelítostný. Jak si tedy Rusové konec války představují?

Historicky byli Rusové vždy ochotní jakékoliv povstávní dokonale utopit v krvi a jmenovat již zmíněné kolaboranty. V dnešní době jsme sice svědky válečných zločinů, ale přidávat už ani Rus nemá moc kam. Jakákoliv eskalace, masakry obyvatel může být signál k zahájení vojenské operace ze strany spojenců Ukrajiny. To Rusko nepotřebuje i přes silácké řeči svých propagandistů (s IQ tykve). Jiná cesta jak uklidnit Ukrajinu však bohužel už neexistuje – Rusko má zde neřešitelný problém.

Pokud se Rusko spokojí s vojensky dobitým východem, jihem a případně i odříznutím Ukrajiny od Černého moře, tak to ale neznamená, že Ukrajina složí zbraně. Naopak konflikt bude nejspíš pokračovat a Rusové i Ukrajinci budou po stovkách umírat dále v dělostřeleckých soubojích na nově utvořených frontách a diverzní akce se budou množit i v ruském týlu. Zde zřejmě v nějaké době proběhne i útok na Kerčský most vedoucí na Krym, což bude citelný zásah do zásobování Krymu, ale 100x více to bude úder ruské propagandě. Bohužel reakce může být podobná, jako když Češi zlikvidovali Heydricha, Rus je šílenec a když může, tak na 80% bude reagovat další eskalací, dalším útokem a v klidu pak prohlásí, že ty mrtvé, co pozabíjeli, vlastně zabili Ukrajinci sami, už tím, že se brání a navíc zničili Kerčský most.

Ukrajina ale spíš boj nevzdá a to ani za situace, že by se tam politicky začal tvořit nějaký anti-válečný proud akceptující ruské podmínky. To by vedlo jen k eskalaci i uvnitř Ukrajiny a rozhoření občanské války na další dělící linii.

Rusko má však i svoji domácí frontu, kde nesmí chybovat, jinak bude vládnoucí garnitura smetena v další ruské revoluci. Proto je třeba neustále utahovat šrouby v cenzuře a nekompromisně potírat množící se projevy nesouhlasu s invazí. Tato vlna, zatím pouze vlnka, však nemá žádný důvod slábnout, když se situace Ruska ekonomicky stále zhoršuje (sankce škrtí ekonomiku pomalu, ale škrtí) a na bojišti umírá tisíc Rusů týdně. Zejména Petrohrad, kde přece jen lidé jsou více civilizovaní a Evropským životem ovlvinění mohou opět do nějakého revolučního dění zasáhnout.

Verdikt:

Nikde na obzoru není rychlá porážka Ruska, ale úplně všude za obzorem porážka čeká a to ve všech oblastech (vojenská, ekonomická, mezinárodní prestiž a úloha ve světovém dění). V podstatě lze současnou situaci nazvat tak trochu jako reinkarnace Zlaté Hordy – ve světě nulový význam kromě barbarského statusu, vojensky stále dostatečně silné, ekonomicky naprosto primitivní s potenciálem vnitřní nestability vedoucí k postupnému kolapsu (zřejmě krvavému, Rusové to jinak neumí).

Naděje:

Časem se v Rusku dostane k moci proevropská a civilizovaná vláda, která přijme odpovědnost. Naváže přátelské vztahy s Evropou, navrátí veškerá ukradená území zpátky Ukrajině, otázka je jak Krym (slušel by se kompromis a speciální status ostrova). Zároveň začne financovat obnovu Ukrajiny (reparace) přímými dotacemi, grátis kontrakty na nerostné suroviny (ropa, plyn atd.) a dost možná i lidskými silami (2 milionů Rusů dobrovolně půjde pracovat na Ukrajinu alespoň částečně odčinit hrůzy války). Ambiciozní? Samozřejmě.

Pozice Ukrajiny

Ukrajina je velmi tíživé situaci, protože skutečně bojuje o všechno. Bez Donbasu a přístupu k moři by se ekonomicky propadla tragickým způsobem a tato ruská svatokráděž by povýšila již extrémně vysokou nenávist k Rusům …

Poznámka:

No a tady jsem se tenkrát v červnu (přesněji 20.6. 2022) zastavil a vodopád myšlenek předčasně ukončil a tím pádem článek ani nikdy nepubklikoval. Dnes mi to přijde pro mě osobně zajímavé a tak to odpublikuji i se statusem INCOMPLETE. Vzhledem k tomu, že dnes je 12. listopad, tak samozřejmě nemohu dokončovat článek, kde jsem vycházel z informací a doby před 5 měsíci, již bych byl ovlivněn. Řešení? Napsat zcela nový článek! 😂