Ještě před analýzou příčin tohoto konfliktu je třeba zmínit jeden podstatný a velmi aktuální aspekt této krize na který média prakticky neupozorňují. Výsledkem je, že se civilizovaný svět nechal ochotně vmanipulovat do těžké situace (nukleární hazard), ve které však být nemusí a nebo může být v podstatně lepší pozici. Je třeba jen prokázat, že tento svět je v 21. století skutečně civilizovaný.

Aktuální problém – bezletová zóna

Konflikt již hoří 13. dnem a jedno z nejdiskutovaněšjších témat je možnost vyhlášení bezletové zóny nad územím Ukrajiny z důvodu ochrany civilního obyvatelstva – zejména zabránění bombardování obydlených čtvrtí, což je kromě zabíjení i primární příčinou masové uprchlické vlny. Podle posledních informací již 2 miliony obyvatel uprchlo do sousedních zemí. Vyhlášení bezletové zóny samozřejmě nemůže být pouze nějakým zbožným přáním a musí být i vymahatelné. V případě ignorace tohoto nařízení ze strany Ruska by se tak zákonitě muselo přistoupit k palbě na letadla, jež do zakázaného vzdušného prostoru vstoupí.

Prezident Zelensky o vyhlášení bezletové zóny opakovaně žádá NATO a to někdy až poněkud nevybíravým a zbytečně agresivním tónem. Toto bychom měli ovšem přejít s pochopením. Přece jen nemá za sebou nějakou dlouhou kariéru v politice, či ještě lépe v mezinárodní diplomacii a musí se jako hlava státu dívat, jak jeho zem trpí, strádá a jeho občané včetně dětí umírají v sutinách rozstřílených budov.

Severoatlantická aliance (NATO) reaguje odmítavě, protože nechce riskovat eskalaci sice těžkého ale lokálního konfliktu s nukleární velmocí, kterou Rusko bezpochyby stále je. Na tomto názoru panuje široká shoda napříč Evropou. Pouze snad někteří čeští diskutéři od klávesnic tvrdí, že zasáhnout je třeba a NATO by nemělo brát Putinův blaf tak vážně. V USA se již nějaké podstatně důležitější hlasy (ve srovnání s diskutéry z Novinky.cz) pro vyhlášení bezletové zóny začínají objevovat, viz. petice o níž média informovala. Přesto je to jasně marginální názor nemající výraznou oporu, byť situace se může měnit s přibývajícími civilními ztrátami.

Putinovy hrozby rozhodně není radno brát na lehkou váhu, obvzlášť v těchto dnech, kdy tento vyhlášený iceman překvapil snad skoro celý svět svoji speciální operací a nebere si žádné servítky, dokonce vyhrožuje i aktivací jaderných sil pro případ, že by snad chtěl někdo přispěchat Ukrajině na pomoc. NATO však rozhodně nehodilo Ukrajinu přes palubu a buďme si jistí, že Ukrajinské ozbrojené síly zásobuje i nad rámec toho, co si přečteme v novinách. Mimo materiální pomoc, dodávky zbraňových systémů, bych se domníval, že maximálně pomáhá i na úrovni zpravodajských informací, které mají ve vedení války kritický význam. Tato podpora “nese ovoce” v podobě ničených ruských kolon, těžké techniky i sestřelených letadel a vrtulníků. Rusům se zkrátka nedaří, ale jsou to Rusové. Bohužel ti jsou otrlí a navíc se nezdráhají změnit taktiku – když to nejde obsadit výsadkářema, tak to rozstřílejme všechno na dálku na cimprcampr. A právě toto je moment, kdy nejpozději je třeba si uvědomit, kde Zelensky a Ukrajina dělá chybu a kde také dělá chybu celý svět .

NATO vs OSN

Ve skutečnosti je totiž poněkud divné, že pod největším tlakem je obranná vojenská aliance NATO. Neustále se řeší, proč NATO nezasáhne, sílu na to má atd. Já se ale ptám, kam se podělo ono (ne)slavné OSN? Není snad právě Organizace spojených národů ten hlavní subjekt, který má bezodkladně jednat? Proč by mělo Ukrajinu řešit NATO? Je snad Ukrajina v NATO? Ne, není. Navíc NATO je při vší úctě nutno vnímat jako relikt ze Studené války a skutečně je to rudý hadr pro Rusy. Je však Ukrajina v OSN? Ano! Je Rusko v OSN? Ano, zatím ano!

Bohužel tímto se dostáváme k té smutné části tohoto článku. OSN historicky je zcela impotentní a špatně řízená organizace plná byrokratů, kteří jen rokují a pronášejí proslovy, někdy ani to ne. Pojďme si to tedy říci upřímně – OSN je špatný vtip, neplní svoji funkci, prakticky všechno tam je špatně včetně struktury a způsobu fungování.

Organizace spojených národů byla založena 24. října 1945 v San Franciscu (Spojené státy americké) na základě přijetí Charty Spojených národů 51 státy včetně tehdejšího Československa a významné podpory Rockefellerova fondu. Nahradila Společnost národů, která jako garant kolektivní bezpečnosti a mírového řešení konfliktů neobstála (Zdroj: Wikipedia).

Vždy, když se ve světě děje něco strašného, tak dnešní OSN je stejně impotentní, jako její předchůdce SN. V této souvislosti se mi vždy vybaví dokument, který jsem viděl kdysi dávno, možná před 10+ let. O co šlo? Psal se rok 1936 a na půdě Společnosti Národů řeční etiopský císař Haile Selassie I., protože mu do země vpadla fašistická Itálie v čele s Mussolinim. Co na to svět? Nezájem. Výsledkem bylo 275 tisíc mrtvých a 500 tisíc zraněných Etiopanů. Proti němu je prezident Zelensky stále ještě v lepší pozici, ale etiopský císař by mu nejspíš rozuměl jako nikdo jiný.

Dnes máme rok 2022 a co se děje na půdě OSN? Zhruba to co vždycky. Žvaní se. Historicky OSN nemá dobré výsledky a lze se domnívat, že je to v podstatě zcela bezzubá organizace. Jako příklady selhání lze uvést dvě tragické události z doby ne tak dávné, ale celkově modré přilby málokde uspěly. V 90. letech se organizace OSN “vyznamenala” nejdříve ve Rwandě a hned následně v bývalé Jugoslávii. Výsledkem obou těchto angažmá byla nefalšovaná genocida. A tím nemyslím nějaké virtuální genocidy o kterých vypráví Vladimir Putin. Toto slovo je dnes díky Rusům zcela zdiskreditované a zprofanované, ale v 90. letech svět se zděšením pozoroval opravdové genocidní násilí.

Rwandská genocida

Tento naprosto brutální konflikt dvou etnik (Hutu, Tutsi) ještě podpořený dodávkami zbraní a zejména mačet z Evropy si vyžádal až milion mrtvých (rozuměj: rozsekaných, zmasakrovaných) a za zmínku rovněž stojí i uprchlická vlna čítající podle odhadů 2.5 milionů obyvatel. Toto běsnění trvalo měsíce a svět přihlížel.

OSN se stala předmětem rozsáhlé kritiky pro svoji neschopnost zabránit masakrům. Mezinárodní jednotky přítomné v Pomocné misi OSN pro Rwandu (UNAMIR) pod vedením kanadského generálporučíka Roméa Dallaira byly početně slabé a špatně vybavené, a proto nedokázaly masakrům zabránit.

….

Po intervenci a ukončení masakrů Dallaire opakovaně obviňoval OSN, že svou nečinností a aktivním bráněním v efektivních protiakcích je spoluvinna na této genocidě. On sám byl hrůzami, které ve Rwandě zažil, těžce poznamenán. Kladl si za vinu, že se dostatečně nevzpíral omezujícím rozkazům nadřízených a že nedokázal masakrům zabránit. Po návratu do Kanady se pokusil o sebevraždu. Je autorem Shake Hands with the Devil, kde shrnul svůj pohled na to, co se ve Rwandě událo. (Zdroj: Wikipedia)

Srebrenický masakr

I zde se své role zhostili zástupci OSN přesně tak, jak bylo a je zvykem. Když jde do tuhého, tak se ustoupí agresorovi, protože žvanilové od pultíku s ničím nepočítali, nic nečekali, nevyjednali podporu, nedomluvili se jak postupovat v případě konfrontace či eskalace atd. Nizozemští vojáci odpochodovali kamsi a nechali Srby zmasakrovat 8 tisíc neozbrojených mužů včetně mladých kluků. Opět si z dokumentů pamatuji záběry na VHS kazetách ukazjící popravy – otřesná záležitost.

Skupina příbuzných obětí zvaná Matky ze Srebrenice se snažila získat odškodnění od OSN za to, že nizozemští vojáci OSN umožnili deportaci 350 obětí z bezpečné zóny do rukou bosenských Srbů. Jelikož nelze OSN žalovat, matky následně zažalovaly přímo nizozemský stát. V roce 2002 vyšla zpráva o částečné vině Nizozemska, což vedlo dokonce k pádu vlády. Soudy nižší instance potvrdily v roce 2014 částečnou vinu státu a roku 2019 bylo nejvyšším soudem v Haagu konstatováno 10procentní zavinění. Právě taková byla podle soudu šance, že by se Srbové těchto muslimů nezmocnili, kdyby k jejich přesunu z bezpečné zóny nedošlo a zůstali na nizozemské základně. (Zdroj: Wikipedia)

Závěr

Je asi zřejmé, proč se i dnes prezident Zelensky obrací na NATO a nikoliv na OSN. Zde je však bohužel zakopán pes. NATO má všechno co OSN nemá – síly rychlé reakce, vojenské vedení, odstrašující sílu, schopnost zasáhnout kdekoliv na světě s ničivou silou. Na druhou stranu NATO zase nemá to co má jedině OSN – jakousi celoplanetární morální odpovědnost, autoritu a mandát zasahovat.

Severoatlantická aliance je obranný vojenský pakt, jehož jediným úkolem je zajišťovat kolektivní obranu všech členů před vojenskými hrozbami. Nemá žádné celosvětově platné právo či povinnost vojensky zasahovat v jiných zemích. V mnoha případech a zejména v případě zásahu proti Rusku by zásah NATO byl kontraproduktivní z výše uvedených důvodů. NATO by si doslova naběhlo tzv. na vidle, protože by porušilo vlastní stanovy a stalo se cílem ruské propagandy na kterou slyší i nemálo lidí v Evropě či v Česku. Toto však neznamená, že by státy tvořící NATO automaticky nemohly pomoci kdekoliv na světě zajistit mír či zabránit masakrům obyvatelstva. Měly by však být doplněny o další státy, protože je potřeba tak činit pod zcela jinou hlavičkou a s jiným mandátem a ten může dostat jedině od OSN.

V roce 2022 by se lidstvo už mělo poučit ze svých historických chyb a zejména by měla vždy panovat jednoznačná shoda na tom, že válečné konflikty, nepokoje apod. kde hrozí velké ztráty nevinného civilního obyvatelstva je třeba urychleně zastavit. Zejména je-li konání jakéhokoliv zůčastněné strany možno označit za zločin proti lidskosti (bombardování měst, masové zabíjení). Pak je třeba vydat jasný verdikt doplněný ultimátem. V případě nesplnění požadavku na přerušení boje, by společné mírové síly planety Země proti agresorovi/agresorům zasáhnuly a to v míře nezbytně nutné – bezletová zóna, vyřazení těžké techniky, zásah proti slabým místům agresora pomocí celé škály nevojenských prostředků. Vždy je však třeba se na takovém postupu shodnout – je otázka jakým způsobem pracovat s právem veta. Zde je prostor pro kreativitu. Každopádně současný systém je natolik špatný a nefunkční, že reforma na půdě OSN se jeví jako naprostá nutnost pro zajištění míru a tím pádem i stability ve světě. Vše nasvědčuje, že po Společnosti Národů (selhala), a Organizaci spojených národů (selhává) se v duchu rčení do třetice všeho dobrého musí lidstvo pokusit znovu přijít s něčím novým a doufejme, že lepším a již funkčním.

Například každý stát, který by vetoval záměr regulovat krveprolití, destrukci a přenesení sporu k jednacímu stolu by musel předložit oficiální podklady/důvody, proč má násilí, zabíjení a destrukce pokračovat. Jinými slovy zabíjení obhájit. Nová OSN by neměla vůbec řešit kdo je v právu, či kdo byl vyprovokován, kdo má být trestán atd. Pokud by tak OSN činila, tak by se dostávala do role arbitra, což je úloha velmi nevděčná, složitá z podstaty toho, jakým způsobem silné krvavé nepokoje, konflikty, války vznikají, kde mají kořeny a kde hledat jasné hranice dobra a zla je velmi obtížné. Místo toho by OSN měla posuzovat pouze stupeň násilí, zabíjení.

V určitý moment by se 191+ delegátů mělo postavit, ukázat prstem a říct: “Toto je v dnešní době nepřípustný stupeň násilí páchaný na bezbranných lidech, vyhlašujeme pohotovost mezinárodním silám rychlé reakce a dáváme ultimátum 48h na zastavení všech násilných či bojových akcí”.

Pak je třeba samozřejmě nemluvit jen do větru a skutečně disponovat silami, jež jsou schopny rychle zasáhnout a jednu či obě strany přimět k jednání a řešení sporů civilizovaným způsobem. Jak již víme, tak rezoluce OSN vydávat umí, někdy však neumí ani to a už vůbec je neumí vymáhat. Ve Rwandě o tom ví své, ve Srebrenici o tom ví také své. V Izraeli také ví, že egyptské tanky se na ně hnaly přes Sinaj a modré přilby jen smutně koukaly. Autorita OSN je zkrátka mizivá.

Smyslem OSN má být mimojiné prostá delegitimizace masového zabíjení jako zcela neakceptovatelného prostředku řešení problémů mezi státy, etniky, národnostmi atd. Není třeba hned řešit podstatu problému a přiklánět se na tu či onu stranu, je třeba pouze zastavit zabíjení. Kdo bombarduje, kdo seká mačetou, kdo střílí zajatce, proti tomu bude nekompromisně zakročeno.

Lidská rasa v roce 2022 však stále nedosáhla takového stupně vývoje, aby masové zabíjení považovala za nepřípustné. Pro spoustu lidí je stále zcela přirozené zabíjení a ničení schvalovat ve jménu toho či onoho. Na nejvyšší státní úrovni je stále možné vidět představitele, kteří kalkulují a dokáží na zabíjení jinde ve světě vidět jakýsi prospěch pro sebe, který je pak vyjádřen způsobem hlasování, vetováním, zdržováním se atd. Taková je zatím realita 21. století.

Pokud má někdo dnes ukrajinskou krev na rukách, tak to je nade vší pochybnost Ruská federace, protože oni útočí a zabíjejí. Bez ohledu na stále doutnající občanský konflikt na východě Ukrajiny, nemá Rusko žádné právo řešit takovou politováníhodnou situaci tím, že rozstřílí obytné čtvrti Charkova, Mariupolu, Kyjeva a jiných měst a uvrhne miliony lidí do zmaru a beznaděje. To, že tak Rusko činí a ještě se holedbá, jak denacifikuje Ukrajinu vejde do dějin hned vedle Hitlera. Rusové se neštítí skutečně ničeho a dovolují si dokonce vyhrožovat světu použitím jaderných zbraní. Tímto se proviňují již fatálním způsobem a jdou proti samotné existenci lidstva – zkrátka proti všem na této planetě.

Ovšem hned po Rusku je vinna OSN a OSN je celá lidská rasa (193 národů). Právě OSN a její konání vyjadřuje stupeň civilizovanosti lidstva. Všechna kritika, která směřuje k NATO by měla být přesměrována na dysfunkční OSN a iniciovat potřebné reformy. Do třetice všeho dobrého.